Eva Martínková - dobrovolnice Měřín 14.-20.9.2008 Myslím, že spousta z nás má v široké rodině někoho, kdo byl stižen mozkovou mrtvicí (CMP), nebo někoho takového, alespoň zná. Já jsem se s touto nemocí setkala poprvé u svého vzdáleného strýce. Pamatuji si ho jako velice zábavného a hovorného člověka, na našich rodinných oslavách, ale najednou zmizel. Postihla ho CMP a on se uzavřel do sebe. Nechtěl už chodit do společnosti a naše rodinné oslavy byly najednou smutnější. O to více mě nadchl projekt ICTUS. Pan Jan Dohnálek se rozhodl, že se tvrdému osudu nepoddá a na rozdíl od jiných se neuzavřel do sebe, ale naopak začal pomáhat ostatním lidem, kteří byli jako on stiženi mozkovou mrtvicí (CMP). Já měla tu možnost vidět, jak lidé, kterým lékaři nedávali moc šancí, kousek po kousku dělají neuvěřitelné pokroky. Začínají znovu chodit, mluvit, a hlavně se znovu smát. Pobyt na Měříně byl pro mne dost namáhavý fyzicky i psychicky, ale byl pro mne obrovským poučením o tom, že nikdy není nic tak černé jak se zprvu zdá a vždycky je nějaké to světlo na konci tunelu. Eva