Jak jsme oslavili „60“

Tak, jako obvykle, oslavili jsme je oba dva.

Naše dcera nám zakázala cokoliv připravovat.  Řekli jsme si dobře, uděláme tedy jenom Valšováky. Jsou moje druhá rodina.

Na Vašovkách  to bylo príma a já jsem si opět uvědomil, co pro mě a moji rodinu znamenají. Když se mi stal malér, byla to rodina a Valšováci, kteří se objevili u mé postele.

Od té chvíle můžu na jejich akce a mít takové kamarády je skvělé.  Takový byl i Valšovácký víkend. Spousta jídla, zábavy, kytek a překvapení. To teda bylo. Přinesli velikou krabici, v ní menší krabici, v ní další krabici…… zkrátka krabicovou matrjošku. Na konci obálka a v ní poukázka

Zavazuje mně to. Zvládnu to, musím. Já to přece dokážu a těším se.

A takhle to dopadlo

Za týden se objevila Veronika a vydala pokyn. Zabalte se a jedem. Tak jsme se zabalili a vyrazili. Směr Plzeň. A nám začaly pracovat mozky a byla to Míla, které to zapálilo „jedeme do Manětína!“. Budou tam její bráchové? S kým se setkáme? Ale Veronika mlčí a tutlá vše.

V Manětíně jsme přijeli před zámeckou hospodu a tam to začalo:

byli tam Míliny bratři s rodinami, její maminka

byl tam i Luboš a Marcelou, Tomáš jako zástupci Valšováků. Vítání bylo ohromné.

Vzpomínali jsme na Jirku, který nám v Manětíně svědčil u svatby a - klika cvakla a ve dveřích je Jirka!

Škoda, litoval jsem toho, že nemohl přijet i náš syn Jirka, že Innsbruck je daleko. A vida, do deseti minut tam byl!

Super oslava. Prostě báječný, nemáme slov, máme skvělé děti!!

Děkujeme všem, Míla a Honza

PS děkujeme Vám potomci, jste skvělí. Vaši rodiče