Po mrtvici na rekondici do hor!

Týdenního rekondičního pobytu se sdružením ICTUS  v Krkonoších jsem se letos zúčastnila již počtvrté.

Proč stále jezdím a co mně tyto pobyty dávají?

Krásné uvolnění po předchozích dnech strávených v nemocnici, lázních a rehabilitačních zařízeních.

Je zde program na celý den, takže žádná nuda a splíny.

Nenásilná forma vtažení pacienta znovu mezi ostatní lidi (pomáhá celý kolektiv) a psychologické působení ředitele zájezdu Jendy Dohnálka a ostatních dobrovolníků.

Naučila jsem se tam hned po prvních třech dnech nebát se vody v bazénu a opět začít „plavat“.

Znám nové rehabilitační cviky ve vodě i v tělocvičně.

Viděla jsem některé pacienty, kteří tam řídili osobní automobil. Šla jsem do toho také. Už mám též najeto pár kilometrů.

Pobytem v pěkně zařízeném hotelu na horách v kruhu stejně postižených lidiček (v různém stadiu uzdravování) člověk získá sebevědomí, víru, že vše se opět v dobré obrátí a mnoho nových přátelství. Zjistila jsem tam, že stále patřím mezi ostatní – už se za sebe nestydím, nemám již dnes obavu zajít třeba do kavárny, divadla, na koncert apod.

Kromě toho, že se na pobytu člověk řádně rozhýbá v bazénu, na karimatkách, nebo s míči, získá obrovský nový psychologický náboj (nakopnutí do života) a novou  chuť vykročit znovu do života plnou parou!

Neváhejte, přihlaste se,  přijeďte  pobejt. Výsledky se dostaví. Derme se dál!

Hana Jelínková, Plzeň.