MOJE POCITY Z BEDŘICHOVA

MOJE POCITY Z BEDŘICHOVA ---- 1 BĚH ČERVENEC 2011

Je rok 2011 a já se opět chystám na rekondiční pobyt se sdružením ICTUS. Je to již můj čtvrtý pobyt s tímto sdružením, ale druhý v Bedřichově a první letní. Jede s námi i můj manžel Fanda (on co by dobrovolník- praxi má se mnou) a tak jsme to pojali jako dovolenou. Věděla jsem co mně čeká, nemine a HODNĚ pomůže, také co se týká ubytování a stravy tak to nemá chybu. Vždy stejný, ale houževnatý dopolední program. V 7.30 hod nástup na bazén po něm snídaně, co hrdlo ráčí, trocha odpočinku a následuje cvičení, letos zpestřené o testíky od Alči na procvičení mysli a druhé překvapení připravil Honza, který přivezl skútr pro naše potřeby, abychom ho v klidu vyzkoušeli a pak tkz. Balancovník, který nám všem ukázal, jak jsme na tom se svou stabilitou. Jedno dopoledne jsme strávili hrou zvanou kroket a bylo to fajn. Počasí bylo dá se říci po celou dobu na naší straně, ne moc hice a hlavně bez deště.
Já jsem se moc těšila, že zase konečně po delší odmlce absolvuji nějaké výlety a něco uvidím. Věděla jsem moc dobře, že právě s těmito lidmi je to pro mě to pravé. A opravdu hned první výlet byl do Vrchlabí do příjemné cukrárny se zahrádkou, kde každý našel to po čem toužil. U mně to byl pohár s vanilkovou zmrzlinou a s horkými malinami. Druhý výlet byl na Špindlerovku, kde si mnozí z nás vyzkoušeli jízdu na skútru a zajímavé na tomto výletu je, že stačí kousek a rázem jsme u severních sousedů a odtud výhled do daleka. Nám toto vyšlo, jelikož bylo počasí. Středa patřila jízdě otevřenou sedačkovou lanovkou. Vyvezla nás na Pláně a porozhlédli jsme se po okolní krajině a Honza nám ukázal někteté zajímavosti, které bylo možno spatřit. I zde jsme poseděli a to byla paráda, vláček přijel před hotel a my v klidu nastoupili, ještě jsme si mohli vybrat trasu. Vybrali samozřejmě tu nejlepší - Po Svatém Petru. Viděli jsme spoustu chalup, které tady stojí skoro od jakživa a taky jsme byli v tesné blízkosti hotelu Horal, který vznikl v 80 letech. Bylo fajn vidět vše co se dá sjezdovky a vůbec povozit se krajem a navštívit místa kam bychom asi jako zdráví nevylezli i to počasí bylo s námi. No a pátek byl tak trochu pro někoho sportovní jelikož jsme se šli podívat na bobovou dráhu a někteří i vyzkoušet, no já jsem o jízdě neuvažovala, ale pak když jsem viděla jiné - bylo to silnější než já. Nelitovala, jsem bylo to fajn a i fajn pocit sama ze sebe, že jsem do toho šla. No a poslední výlet byl sobotní adrenalínový jednalo se o přemostění ve výšce 20m a trasa byla dlouhá přes 100m. Převážná většina i to vyzkoušela.
Tak já tedy byla spokojená se vším co se týká plavání, cvičení a cest za poznáním. Viděla jsem to co jsem ještě na vlastní oči neviděla, znala z obrázků a vyprávění a zkusila si i jízdu na bobech.
Také jsem si všimla, jak je důležitá pomoc a někdy i přítomnost blízkých, jak se před nimi snažíme, chceme jim ukázat co dokážem co v nás dřímá.
Jeden před druhým se snažíme být den ode dne lepší a lepší a vlastně tím prospíváme sami sobě. Tím, že jsme si všichni rovni není důvod aby se někdo nečeho bát a stresoval se. A taky hlavně díky pomoci organizátorů a zároveň i vedoucím pobytu Honzovi a Alče, kteří se za každé situace snaží o naši spokojenost, ale i poradí pomohou a v neposlední řadě i podpoří, já nevidím důvod nejet s nimi opět příště.
Věra a Fanda