Moje 13. komnata - pokračování

Na úvod bych si přál, aby všechny mé příběhy sloužily jako poučení pro ostatní nemocné. Jako jistá výpověď o tom, co mě osobně v průběhu nemoci potkalo a s čím se případně i oni mohou setkat. Naštěstí jsou i problémy, se kterými jsem se potýkat nemusel.

Všem nemocným přeji, aby se porvali s nemocí minimálně tak, jako já.

A nyní jsem tu snad s posledním povídáním.

Minule jsem psal o 13. komnatě. Doufal jsem, že vše nepříjemné je už za mnou. Jak jsem se mýlil! Tentokrát to bylo srůstání předkožky. Zřejmě jsem si ji poškodil, když jsem byl bez sebe a snažil se utéct. Začínalo to nenápadně, a pak to bolelo při kopulaci. Lékař mi naordinoval obřízku - za 6 týdnů.

Poškození však bylo progresivní. V době samotného zákroku už zbyla jen malá dírečka 1 mm v průměru. Po zákroku to navíc začalo hnisat. Škoda mluvit – tři měsíce poté a stále nejsem OK. Vrhlo mě to o minimálně rok zpátky.

Dnes vím, jak je důležité o svých problémech mluvit, proto radím:

opravdu MLUVTE O PROBLÉMECH!

Mějte se krásně a bojujte o plnohodnotný život!

Honza