Táta Ivety

Taťka se dne 13.9.2009 (tohle datum se nám už nikdy nevymaže z paměti) probudil jako každý jiný den, čekal na svou snídani, když v tom začal blekotat, spadl mu koutek a ochrnul na pravou půlku těla. RZP ho okamžitě převezla do FN Olomouc, dle CT rozsáhlé krvácení, okamžitá operace, 15.9. opět revize (bylo nám sděleno, že mu z hlavy odstraní záklopku a zašijí do břicha, aby tam byla vyživována, nakonec primář rozhodl pouze odsát), 18.9. tracheostomie, 24.9. přeložen na ARO Prostějov, 2.10. vykultuvován Styfylococcus z konce centrální linky, 16.10. přeložen na JIP neurologie, 9.11. přeložen na lůžkové oddělení neurologie, 19.11. přeložen na lůžkové oddělení rehabilitace, 16.12. převezen do Rehabilitačního ústavu Chuchelná se závěrem, že trvá smíšená fatická porucha s mírným zlepšením exprese, PHK -ramenní a loketní kloubu plegie, akrum s náznakem aktivní flexe prstů a počínající flekční spasticitou, PDK celkově těžká pareza, trvalá inkontinence.

První signál a první prognózy:
Při první návštěvě, 2 dny po operaci, hrozný šok a beznaděj, sonda v hlavě, spousta přístrojů a hadiček, nateklý atd., byl samozřejmě v umělém spánku, stáli jsme tam my, jeho tři děti a postupně k němu promlouvali a tam mi táta dal první signál a já věděla, že chce zpátky, když jsem k němu promlouvala, že je to jeho boj a on jako velký bojovník, si to musí sám vybojovat, že mi tady na něj čekáme a pomůžeme mu, tak on zvedl levý ukazováček, samozřejmě mi doktor řekl, že to není možné, ale já vím, co jsem viděla.....
První prognózy byly hrozné, měl totiž problém se vzbudit z umělého spánku, řekli kóma, pak když se nám probudil, řekli,ochrnutý na pravou stranu,vada řeči, možná nefunkční mozek, protože krvácení bylo masivní, ležák, dát ho do ústavu, určitě ústavní péče.....

Druhý signál a další hrozná prognóza:
Jeho stav se pomalu zlepšoval a když ho jednoho dne sestřička omylem polechtala na noze, na té postižené straně, tak měl záškuby, prostě pohnul tou nohou a to byl pro mě druhý signál, začal cvičit, rehabilitovat. Cvičili jsme s ním i my, vždy, když jsme přišli na návštěvu a když jsme mu řekli ať nám s nohou pomůže, tak ji mírně pokrčil (nebyla to náhoda, prostě mozek vydal povel a on tu nohu pokrčil), den, co den jsme viděli pokroky
a pak, když jsme se zeptali primáře, jak na tom je a on nám řekl, že bude ležák, že je to škoda, že je ještě docela mladý (58) a ať ho dáme na LDN. A na otázku, zda ho dát do nějakého rehabilitačního ústavu, nám bylo odpovězeno, že je to zbytečné, že nikdy chodit nebude. Nevěřili jsme vlastním uším, zdálo se nám, že se baví o nějakém jiném pacientovi.......
Jaká to byla změna, když ho přeložili z JIP na lůžkové odd. a nám bylo řečeno BUDE CHODIT......

Já vím, že je těžké říkat nějaké prognózy, protože do hlavy nám nikdo nevidí, i tak jsme samozřejmě vděční doktorům a zejména sestřičkám, jak se nám o něho starali a dále starají
a že nám ho v rámci možností vrátí zpět.

Nyní je v RÚ Chuchelná, kde po měsíci dělá pokroky jak mluvené (afázie), tak i pohybové
a hlavně se moc a moc snaží.......(to asi způsobilo malý epileptický záchvat, tělo strašně chce a hlava to nezvládá).Sám se pohybuje na vozíčku, odstranili mu cévku,trénuje bez plínek atd.
Měl by tam být max. ještě dva měsíce a já věřím, že další pokroky na sebe nenechají dlouho čekat. A pak už musí domů (6měsíců v nemocnici), protože vím,že mu to hodně pomůže. Rodina ho v tom už nechce nechat samotného, i ta malá vnoučata se nemůžou dočkat svého dědouška, domácí prostředí a strava, přátelé, známí, venčení psa atd. Doma je doma
Vím, že to bude běh na dlouhou trať (pro nás všechny), ale on jako velký sportovec to musí zvládnou, vždy chtěl vyhrát a pokud se to náhodou nepodařilo tak se hrálo, tak dlouho až vyhrál.

Přečetla jsem spoustu příběhů a řekla bych, že bylo více těch s dobrým koncem a ten snad čeká na našeho tátu taky, i když se mu to nemuselo vůbec stát......, nebral léky na vysoký tlak, protože se cítil dobře a mohl dělat všechny svoje koníčky a záliby.

Rádi bychom pro něj udělali vše, co můžeme, proto bych se ráda zeptala, jaké jsou podmínky, aby se táta mohl zúčastnit některých vašich pobytů, zda je vhodné si někoho vzít, orientační cena atd. Jestli nám to vůbec doporučujete.

Nejde o to, abychom se ho zbavili, chceme ho zpátky, i když teď si vůbec nejsem jistá, že to bude ten samý člověk, kamarádský a férový chlap atd......, prostě náš táta. Nevěřím to mu, že by ho to vůbec nezměnilo. A přiznám se, že často pláču, protože mám strach, co s ním bude dál.

Iveta Cibulcová

Ahoj Iveto, Váš otec je velký bojovník. Já čtu Váš příběh a srovnávám ho se svým. Taky jsem byl bojovník a sportovec, taky jsem nerad rohrával. Jsem přesvědčen, že takovýto člověk má větší šanci.Mě se směnila osobnost, jsem daleko citlivější.

A podmínky u nás: ovládat malou a velkou stranu, mít chuť na sobě pracovat.
Honza