Jsme všichni kamarádi!

Jsme všichni kamarádi!

V srpnu 2011 nás zavolali z rekondičního pobytu sdružení Ictus z Měřína, že jedou parníkem na výlet po Slapské přehradě a jestli bychom měli zájem jet s nimi.
Rozhodli jsme se s manželem okamžitě. Jedeme!!!
Při nastupování na parník jsme hledali v řadě lidiček po CMP někoho známého-otáčely se na nás jen samé neznámé tváře. Již na horní palubě při jízdě jsme se trošku poznali a popovídali si . Při sešlosti u stánku se zmrzlinou už bylo vše jasné. I když tam byli lidé v různém stadiu uzdravování, nikdo se nad nikoho nevyvyšoval, ani neponižoval. Všichni jsme byli jako staří známí, jako jedna rodina.
Kávičkou před večeří u jedné z chatek jsme se stmelili úplně nejvíce. Každý přidal nějaký zážitek či příběh a na večeři všichni odešli s velmi dobrou náladou i uspokojením z krásně prožitého slunečného odpoledne a plni očekávání, co přinese další společně prožitý den.
Je to opravdu zázrak, v dnešní uspěchané době, kdy se neznají ani obyvatelé jednoho domu na sídlišti a lidé na sebe nemají čas si popovídat, je čas strávený mezi lidičkami z Ictusu balzámem na duši. Je príma si s někým promluvit, ujít v pohodě kousek po čerstvě posekané trávě, nechat se laskat pomaloučku slunečními paprsky, nebo jen tak vypít šálek kávičky.
Nemusíme si pouštět romantické seriály, máme takový kousek štěstíčka i v dnešní době mezi námi v Česku, ano, jsou to prožité chvíle ve sdružení Ictus, na Měříně, či v Bedřichově!
Neváhejte proto ani chvilku, sbalte potřebné věci a jeďte s námi, určitě nebudete litovat.

Hanka a Pepča.