Klára - konečně zase na kole

Po dvou a půl letech jsem konečně zkusila jezdit na kole a ono to samozřejmě šlo...sice po dvouletém zkoušení na Albertově, ale šlo to.... Nejdřív jsem to vyzkoušela před dvěma lety na tříkolce v Krušných horách, a spadla jsem do pangejdu, a tak jsem si říkala, že na kolo nikdy víc nenasednu. Za rok jsem jela opět od Albertova do Krušných hor na Hřebečnou. Tentokrát jsem zkusila normální kolo, hrozně jsem se bála, že spadnu a už nadobro vzdám zkoušení na kole. Nejdřív jsem to zkoušela na trávě s doprovodem, a pak po silnici a ujela jsem asi 4 kilometry. Byla jsem hrozně šťastná, i když jsem věděla, že budu potřebovat úplně jiné kolo s upravením pro mě na levou ruku a nohu. Letos po zimě mi táta řekl, jestli nechci koupit nové sestrojené kolo, že zná jednoho pána, který by do toho šel a sestrojil by mi nové kolo. Já jsem s tím samozřejmě souhlasila a šla jsem za panem Kvasničkou, říci mu jaký mám problém (CMP na pravou stanu). Po dvou měsících bylo kolo hotové, mělo dámský rám KTM, torpédo s přehazovačkou (7 převodů), jednu brzdu na levou ruku, klipsnu na pravou nohu, odpružení atd. A bylo krásné!!! O jednom dubnovém víkendu, bylo moc hezky, jsme jeli s tátou na Ladronku, vyzkoušet nasedání a sesedání z kola, brzdění pomocí torpéda a jet mezi lidmi na ulici. Protože to nebyl problém, dohodli jsme se s tátovou partou na další den na kola. Jeli jsme ze Zličína směrem na Unhošť. Bylo ošklivě, foukal vítr, ale přesto jsme ujeli skoro 40 kilometrů a já jsem byla hrozně spokojená a šťastná, že už můžu normálně jezdit na „normálním" kole... Mějte se a zkuste to jako já Klára