Zdenka

Šla jsem si do lekárny pro lék bez receptu, stála jsem ve frontě.V okamžiku,kdy na mě přišla řada nemohla jsem si na název léku vzpomenout a divně jsem breptala.Paní magistra mě uklidňovala,že si vzpomenu,ale nešlo to.Jela jsem domů s tím,že si vezmu krabičku od léku a zkusím to znovu.Přišlo mi, ale divné, že když mluvím,tak mi z pusy vycházejí úplně jiné zvuky než jsem chtěla říci.Věděla jsem, že je něco špatně, tak jsem se snažila napsat sms synovi nebo nevěstě a trvalo mi hodně dlouho než se mi povedlo ji poslat synovi.Okamžitě mi volal zpět co se děje a já jsem zadrmolila,že nevím.Ihned ke mě přijel a jakmile mě uviděl zavolal záchranku.Lékaři záchranky už jsem nedokázala nic říct ani jméno ošetřující lékařky a ani léky které užívám zkrátka nic.Odvezli mě do nemocnice,tam na mě mluvili lékaři i sestřičky, rozumněla jsem jim, ale mluvit nešlo.Později jsem se snažila opakovat slova a zapamatovat si důležité věci,ty mi museli napsat a já je zkoušela opisovat.Tento trénink jsem vylepšila tím, že jsem opisovala odstavce z knížky a tím jsem se učila znovu psát, také jsem neuměla všechna písmena.Když jsem přišla z nemocnice, kde jsem absolvovala všechna vyšetření, tak se zjistilo, že jsem již jednu menší mrtvičku měla, ale já si nevzpomínám.Začala jsem každý den docházet na logopedii, kde mi hodně pomohli a kam docházím dodnes. Zdenka