Afrika

Protože jsem byla ještě na vysoké ekonomické škole, a měla jsem před státnicemi a diplomkou, chtěli jsme se na posledy podívat do světa na zahraniční program. Dvakrát jsme byli v Americe tak jsme chtěli zkusit něco nového. Tak jsme s přítelem odletěli na půl roku do Afriky do Cape Townu. A tam se to stalo.... Pět dnů po příletu, 5. 10. 2003, mě postila mozková příhoda. Večer jsme s přítelem popíjeli víno, byli jsme doma, a já najednou nemohla polknout. On si myslel, že jsem opilá, a tak mě uložil ke spánku. Já jsem se pořád smála, ale moc jsem nemluvila. Ani česky ani anglicky. Ráno, asi v 6 hodin, jsem chtěla jít na záchod, ale upadla jsem na zem na pravou stranu. Můj přítel zavolal sanitku a bylo to!!! Tam jsem už vůbec nemluvila, pravá strana byla ochrnutá a bylo jasné, že jsem měla mrtvici. Bylo mi 24 let, nekouřila jsem a brala jsem antikoncepci. Nemocnice, doktoři a sestřičky byli úplně bezvadný, starali se o mě, jídlo bylo dobré. Všechno bylo v pořádku, akorát, že jsem vůbec nerozuměla anglicky a nemohla jsem mluvit, ani česky ani anglicky. Na štěstí mě pomohl přítel a paní doktorka, která byla česka žijící v Africe, takže mi pomohla ohledně fyzické i psychické skránce. Po týdnu přiletěl táta a dva týdny u mě byl. Už v Cape Townu mě učila logopedka první písmena v angličtině, dvě fyzioterapeutky, který se snažily o první krůčky, protože jsem byla ne vozíku. Po měsíci jsem s doprovodem přiletěla do České republiky. Česká republika Doma mě všichni vítali. Já jsem ještě byla na vozíku, nemluvila jsem a byla jsem zmatená. Řekla jsem si, že ode dneška budu chodit po svých a na vozík zapomenu. Byla to první úspěšná věc. Nastoupila jsem hned do nemocnice Na Homolce, kde jsem byl 10 dní. Sice mě ošetřovali, ale s Afrikou se to nedá srovnávat. Po 10 dnech, 6. 11. jsem nestoupila na Malvazinky, kde kousek bydlím, a naši to měli blízko. Tam jsem byla čtvrt roku. Musím říct, že hlavně logopeda Katka Lísalová, mě rozmluvila a do dnes je mojí kamarádkou. Samozřejmě fyzioterapeutka Žaneta a ergoterapautka Vendula, mě cvičily a pomohly mi s rukou (s ramenem) a nohou. Už jsem uměla „chodit" bez opory. Kamarádi a známí, ti nejlepší, zůstali a ti ostatní mě už neznají. Ale ti hlavní, jako rodiče a celá rodina, přítel, sestřenice a kamarádi mě drží nad vodou. Po Malvazinkách jsem jela na 3,5 měsíců na Slapy. Slapy jsou podle mě nejúčinnější rehabilitace. Kam se hrabou lázně. Na Slapech jsou fyzioterapeutky, ergo, tělocvična velká i malá, posilovna, velký a malý bazén, baleno a vířivky, elektroléčba, psychiatr a dvě doktorky logopedky. Venku jsou kurty a minigolf, všude jsou lesy, Vltava a to jídlo.... Mňam!!! Seznámila jsem se s holkou/paní Danou, která měla také mrtvici, ale je lepší než já a hlavně mluví, protože má problémy s levou stranou těla. S tou holkou jsem si padli do oka, 3 měsíce jsme se od sebe nevzdálily, skamarádily jsme se a já jsem měla pocit, že se zlepšuji v mluvení a v pohybu. Dodneška si voláme a scházíme se. Pak jsem byla na měsíc v červnu na Malvazinkách, a protože jsem toho už měla dost, naplánovala jsem si prázdniny. V té době, jsem se seznámila s Honzou Dohnálkem, který mě informoval o Kontaktu bB. Mě chybělo sportování, odmalička jsem sportovala, a teď jsem nemohla na kolo, na lyže a ani jsem nemohla běhat. Plavání mě nebavilo, ale vzala jsem si číslo na Kontakt bB, že to zkusím. O prázdninách jsme byli u moře, v Beskydech, na filmový festivalu v Karlových Varech atd. Dovolená byla super! V říjnu 2004 jsem nastoupila na Albertov, kam jsem chodila na denní stacionář dva měsíce. Tam se mi to hrozně líbilo, vařili jsme tam, zpívali a tančili jsme, byl tam psycholog, samozřejmě ergo a fyzioterapeuti, a byla tam i keramika. Byli jsme na týden v Krušných horách na rehabilitačním pobytu, to bylo také hezké. Už jsem mluvila a chodila v celku dobře, akorát mě zlobila ta ruka (zápěstí). Zkusila jsem plavání s Kontaktem bB, a musím říct, že mě to nadchlo. Chodím tam 2x týdně. Lidi jsou tam bezvadní, plavci i pracovnici sdružení, bazén na Strahově je pro mě dostupný a závody mě moc baví. O prázdninách pojedu do Strakonic na kurz plavání. Nový rok 2005 nebyl moc vyvedený, protože jsem si zlomila pravou ruku. Jak? Zkoušela jsem na horách lyžovat, nejdříve mi to celkem šlo, sice jen s jednou hůlkou, ale jinak jsem jela skoro normálně. Vydržela jsem to tři dny a čtvrtý den jsem spadla na pravdou stranu a bylo to! Zlomila jsem si zápěstí. Takže jsem nemohla ani rehabilitovat ani plavat. Byla jsem tři měsíce na Malvanizkách, kde jsem se zlepšovala, ale přeci jenom , už to nebylo ono!Šlo to už pomaleji. Ten první rok byl nejhlavnější, teď to už půjde hůř. Potom, v dubnu 2005, jsem jela zase na Slapy. Bylo to lepší, protože jsem už takňák uměla mluvit, sice jen česky, ostatní jazyky (angličtina, němčina, ruština a italština) jsem bohužel zapomněla. Seznámila jsem se tam s mnoha lidmi a byla legrace. Od června 2005 jsem nastoupila do práce. Pracuji ve firmě GreenSwan, kde dělám na počítači. Díky tomu, můžu nejen pracovat, ale i se zlepšovat a poznávat nové lidi. Práce, která mi umožnila dostat se zase do normálního života. Do školy zatím nechodím, protože bych to ještě nezvládla, ale zkusím napsat žádost o prodloužení přerušení studia. Poděkování Děkuji všem doktorům z nemocnice v Cape Town za ochotu, http://capetown.gopassport.com/go/categories/medical-and-emergency/medi-... neuroložce z nemocnice Na Homolce doktorce Štěpánkové, http://www.homolka.cz/nnh/cz/neuro.php#p1 primářce Rehabilitační kliniky Malvazinky MUDr. Haně Liščákové a všem fyzioterapeutům, logopadce Katce Lísalové a ergoterapeutám, http://www.malvazinky.cz/index_home.php a dalším viz. stránka Honzova.