Vážený pane Dohnálku,
poprvé jsem se o Vás dozvěděl, když mi do rehabilitačního ústavu v Chotěboři, přinesla manželka Vaše povídání s názvem Já to přece dokážu.
Stejně, jako valná většina lidí po CMP a jejich blízkých jsme se ocitli v určitém vakuu, nikdo s námi nechtěl mít nic moc společného, neposkytl radu, jak žít, jak s následky CMP bojovat, medicinsky jsem byl zdravý a hotovo. Vždyť to znáte.
