optimistou. Začal jsem učit mozek ovládat půlku těla, o které jsem vlastně nevěděl. Už jsem dokázal dojít na zastávku autobusu a zpátky. Brzy po návratu z Albertova přišla první odvážnější akce. Zkrátka jsem se vydal za manželkou do práce, aniž bych dopředu cokoliv řekl. Ta byla vylekaná! Dostal jsem vynadáno, ale já byl hrdý, že jsem to dokázal. Tím se mi zvětšil rádius o místa, kam jsem se dostal městskou dopravou. Co jde mimo mé vnímání, musí jít i moji vůlí, pamatujete?