Tvoje rodina, přátelé, Ti byli oporou v životě a vždycky za Tebou stáli. A mají Tě rádi i nyní, ve stavu zdánlivé bezmocnosti. A i když si připadáš najednou slabý, poznamenaný nemocí, nic to nemění na tom že Tě i nadále mají rádi a jsi pro ně stejným otcem, matkou, sestrou, bratrem či kamarádem, jako dříve. Neboj se s nimi mluvit a často se jim svěřovat se svými starostmi. Oni ti chtějí pomoci ale často nevědí jak. Nevytvářej ve vzájemné komunikaci umělé bariéry, nevyhábej se kontaktu se svými blízkými. Naopak častý kontak může zvrátit celou nepříznivou diagnozu.Oni jsou sluncem Tvé duše, Tvým motorem, oni jsou Tvým vzorem a Ty se na ně nesmíš zlobit.
Moje zkušenost
Já jsem jezdil závodně a příprava vždycky bolela, že jsem druhý den nemohl chodit. Ale mělo to výsledky.
Honza