Nakopnout do života - co to vlastně je, co tím myslíme?

Pomůžeme Vám najít odpověď.

Při nemoci člověk po iktu ztrácí často chuť dál žít.

          Naše reakce:

                    Vysvětíme mu, že mrtvice neznamená konec. Mozková příhoda je hrozná potvora. Zbaví Vás kontroly nad svaly a při vykonávání každodenních běžných činností se vyskytne nečekaná a na první dojem nepřekonatelná překážka. A nejhorší je pocit zmaru. Pokud ten pocit potlačíte, budete mít vyhráno. Vězte, že sebedůvěra, vůle a bojovnost zachránily více lidských osudů než mnozí doktoři. Uvnitř nás plane ohromný žár. Nebojte se mu poddat!

Nedejte na to, když Vám odborníci i laici říkají: To už nebude lepší, nebo Máte k dispozici rok, maximálně dva a to je vše.

Správně by měli říkat:

Čím dřív začnete, tím lépe.
Máte šanci, když se budete snažit.

Nikdo jiný nemá nárok říkat, jak dlouho to bude trvat a kde bude jeho hranice, než nemocný. Všichni mu rádi pomohou, ale hlavní práce čeká jen a jen na něj. A to nejen v pohybu ale i v mluvení.

Člověk si dá cíl „Chci chodit“. Ale zapomíná, že k tomuto cíli vede spousta dílčích kroků. Na samém počátku za chození považuje …dostat se k umyvadlu, později je za chození považována krátká procházka po zahrádce, na ulici, v lese ....A tak to před ním postupuje, aniž cíle dosáhne. Potvora, pořád před ním utíká. Důležité je stanovení cílů. Nedávejte si jeden velký cíl, ale tisíce drobounkých. Po narození uměl od kolébky chodit snad jen Cipísek. Ale vzpomeňte si, jak Vy jste museli neskutečně dřít, abyste objevili, kam maminka schovává dobroty a kde tatínek nechal nedokouřenou dýmku. Nahraďte „Chci chodit", předsevzetím „chci dojít k umyvadlu". A když to dokážete, uvidíte, jak se budete radovat. Navenek se budete zdát unavení, ale uvnitř budete nesmírně šťastní.